,,Never lose hope'' The Cape

Z deníku Richarda Moorse - Tajemná

27. dubna 2011 v 14:50 | ListeRo |  Povídky
Článek je zařazen pod téma týdne 'krev' protože se v něm bude vyskytovat, v jakožto mafiánské povídce.
První zápis z deníku proslulého mafiána Richarda Moorse vám dovolí nahlédnout do podsvětí Cagetownu, ve kterém prozatím vévodí mafiánská společnost Mafie. Ovšem začíná se rozrůstat i jiná, která se chce dostat až navrchol. Říkají si Cappa Morte (plášť smrti) a vede je tajemný muž, který si říká Mr. Gloom (Deprese, Soumrak). Richard Moorse pracuje pro Mafii a je jedním z nejuznávanějších mafiánů v celém Cagetownu.
Du zrovna po jedný ulici, vedoucí do Oldtownu, čtvrti města Cagetown. Tahle čtvrť je jedna z nejhorších tady ve městě. Jen málokdo z ostatních částí města se sem odváží vkročit a jen málo z nich se pak vrátí.....vcelku. Mířim do Cagetownskýho přístavu, kde bych měl s pár chlapama vyzvednout zásilku pro Mafii. Nějaký sračky pro narkomany. Vcházim do přístavní budky. Je to tu cejtit rybinou, až se vám vobrací žaludek a snaží se zdrhnout. Šourá se ke mě stařík, kterej to tu má už léta na starosti. Říkáme mu Jimmy.
,,Richarde, poď sem. Tady máš klíče vod náklaďáku. Hoši čekaj venku.''mluvil skřípavým hlasem a občas si prohráb ty svoje tři šedý vlasy na hlavě.
,,Jo dík, seš dobrej.'' snažil sem si u něj šplhnout ,,Slyšels vo těch zasranejch Taliánech co se nám serou do Kšeftů?''
,,Hmm, o Cappě Mortě? Si piš. Kdo by ne? Naši sou z nich pěkně podělaný, to ti teda řeknu. takouvou konkurenci jsme tu ještě snad neměli!''
,,To asi ne. Slyšel jsem, že už ty parchanti ovládli Jižní Město. Nic velkýho, ale stejně. Chodilo nám z něj dost peněz.''jenom na malej okamžik kouknu z okna, abych uviděl krásu svýho mizernýho života. Nasedla rychle na motorku a vodjela. ,,Proč se holka jako ty topí v takovejch močkách?'' projelo mi v tu chvíli hlavou.
Ještě jsem prohodil s Jimmym pár nezajímavejch keců ohledně počasí a došel až k plně naloženýmu náklaďáku, kterej už čekal za barákem. Chlapi už byli trocu nervózní, ale můj příchod je uklidnil. Znal sem z nich jenom Máničku Joa jinak samý nový ksichty. Zřejmě proběh nějakej nábor. Nastartoval jsem ten starej krám a vezl nás z toho zaplivanýho přístavu. Po slabý půlhodince cesty sme dojeli až k budově Mafie. Zahnul sem doleva a vjel do obrovskejch prostorů garáží, kde sem podle instrukcí nechal stát náklaďák na vyznačenym místě.
Po dodání týdle zásilky sem měl asi tak tejden čas na odpočinek. Sebral jsem bouchačku, hodil na sebe dost hustej kabát a na hlavu si vrazil bezvadnej mafiánskej klobouk. Jo. Vypadal sem fakt dobře. Rozhod sem se ve volnym čase, najít tu krásku, co si máchala kola tak pěkný motorky ve chcánkách Cagetownskýho přístavu.
Věděl sem, že s tim nebudu mít moc práce. Všim sem si totiž tý bundy. Na stylu voblíkání si totiž musíte dávat pozor. Pokud si totiž voblíknete na špionážní misi pitomej obleček z KFC, každej bude vědět, kde vás hledat. A věřte, že vás za tejden najdou někde u popelnici v pěti igelitovejch taškách. Ona udělala stejnou chybu. Kožený bundy s tygrem takový kvality se dají v Cagetownu sehnat jen málokde. A navíc když ještě znáte styl vyšívání Velkýho Johna, nemůžete se zmejlit.
Řek sem si, že pěšky to bude rychlejší, a tak sem zahnul do jedný z úzkejch uliček. Přemejšlel sem o ní. Co tam ksakru dělala? Ale úvah sem už musel nechat, protože sem stál před jednim z nejhorších lokálů v celym Cagetownu. Ale v Oldtownský čtvrti to byl jeden z nejluxusnějších. Jak jinak. Velkej John byl známej svejma vyšívanejma tygrama. Byl v tom prostě dobrej, jako sem já dobrej v rozbíjení hlav baseballovou pálkou. Jeho podnik nebyl zrovna největší. Krčil se někde v půlce hnusný ulice, která už dávno neměla méno. Po levý i pravý straně stály dva vopuštěný domy. Dovopravdy opuštěvý nebyli. Žili v nich narkomani a občas tam přespávali bezdomovci. Takhle to v Cagetownu chodilo a fungovalo to výborně. Všechny nicky do Oldtownský čtvrti. Připomínalo to tu ghetto. Ghetto plný žumpy. Bez zaváhání sem otevřel dveře a vkročil dovnitř. V tu chvíli začínal bejt cejtit ve vzduchu pěknej průser, ale já jako velkej naivka sem si to nepřipustil. Došel jsem až k baru, kterej obsluhovala pěkná číča. Myslim že to byla Dazy. Poručil sem si skotskou a čekal až to naleje. Otočil sem se směrem do baru a klidně popíjel. Pak sem si poručil další a hodil sem na stůl útratu spolu s pěti dolarama navíc pro Dazy.
,,Zavolej mi Johna, jo?'' houk sem na ní. ,,Byla na chvíli v transu, právě vešel dovnitř její frajer. Ňákej Roddy.. dal sem najevo to, že to myslím vážně, ránou pěstí do baru. Probrala se a vodběhla někam za záclonu. Za chvíli vyšli dvě mně dobře známý gorily. To těmdle dvoum chlápkům vděčim za občasný bolesti v noze a jizvu na ksichtě. To eště dělali pro jistýho Jacka Hudginse. Měl sem ho sejmout, ale trochu se to vymklo.
,,Billy, Freezy! Jak se vede?'' snažil sem se tvářit co možná nejlíp, aby viděli, že mám zájem o druhý kolo.
,,Poď s náma Moorsi.'' řek to Billy. Vždycky jenom Billy. Vrtalo mi hlavou proč ten druhej parchant nikdy nic neřekne. Vyšel jsem za nima. Vedli mě až za závěs a pak dlouhou chotbou až k samotnýmu Velkýmu Johnovi. Chotbu lemovaly černý dveře, na každý straně pět. Jenom málo lidí by vytušilo, že za každejma dveřma je chlápek s nabitym samopalem, připravenej do kohokoliv nasypat všechno, co de. Já jo. Došli sme až nakonec chotby, kde stály pozlacený dveře s takovou tou hvězdou, jako mají herci. Vešli sme dovnitř John seděl za krásnym dubovym stolem a pokuřoval Kubánce. Sice ne Kubánce jako člověka ale jako doutník. No ale radši to objasňuju, kdyby náhodou...
,,Nechte nás.'' odpálil dvě tupý gorily John.
Když zaváhali dodal jsem:,,Neslyšeli ste šéfa? Děte se buznit někam jinam!'' vyloženě jsem si ty jejich výrazy užil. Když odešli John začal:,,Tak jak to šlape mojí milý Mafii? Slyšel jsem, že se prej ve městě objevili nějaký nový taliánský držky a chtěj se dostat na vrchol podsvětí před Mafii? Heh, myslim že to Mafie má pěkně posraný to ti teda povim. Slyšel jsem, že vám pěkně zatápí. Cappa Morte, viď? A co tě sem vlastně přivádí, do takovýho pajzlu? Nemáš mě sejmout viď?'' řekl se smíchem na rtech a s bázní v očích. Ten pohled jsem si užíval.
,,Zatím ne, ale už se na tu práci náramně těším, to mi věř. Mimochodem tvý debilní gorily ani neměli sebemenší touhu po tom mě prověřit, takže kdybych si teď sáhl do pravý kapsy, ležel bys v kaluži krve se sedmi novejma otvorama na dýchání.'' jo přiznávám, nebyl to nejlepší způsob, ale chtěl sem aby je vyhodil.
,,To si s nimi ještě vyřídim. Ale tobě já věřím, nepotřebuju si tě prověřovat.'' šibalsky na mě mrknul ,,Hah, ale furt etě nevím, proč jsi mě poctil svou přítomností, starý brachu. Doutník? Kubánskej.'' Nesnášel jsem, kdyš mi říkal starý brachu, ale zbožňoval jsem, když mi dával doutníky.
,,Že váháš.'' jeden jsem si z krabičky vytáhl a pokračoval, ,,Jsem tu z prostýho důvodu. Dneska ráno jsem měl jeden takovej malej kšeft. Šlo o převezení nějakejch drog pro Mafii. Když jsem ale byl v přístavu, zahlíd sem tam nějakou.. slídilku.'' slídilku? dost debilní slovo, ale co..
,,Co s tím mám já co společnýho?'' začínal znervózňovat John
,,Měla tvojí bundu. Měla na ní tvýho vyšitýho tygra, a protože znám přesně tvůj styl vyšívání a vím, že neděláš hromadně, myslel jsem, že bys mohl blíž znát všechny, kterejm si kdy něco takovýho dal.''
,,Jo to asi jo. Hele nemysli si že proti Mafii něco kuju, jasný? Jsem rád za tenhle podnik. Chodí mi sem lidi a dělá mi to pořádný zásoby doláčů. Nemám na co si stěžovat.''
,,Neboj se. zatím nejsi v seznamu podezřelejch.'' uklidňoval jsem ho ,,Potřeboval bych jí jenom najít a trochu si s ní...promluvit.'' vždyť to znáte, takovýto promluvení mafián oběť, řeč těla že?
,,Tak mi jí popiš, chlape, a uvidíme, co se dá dělat...''
Za pár minut jsem mu popsal blonďatou, hubenou a nádhernou holku, kterou sem viděl v přístavu. Začínal jsem si říkat, že ji nehledám už jenom kvůli možný sabotáži a začínal jsem si říkat, že bych to zas neměl přehánět.. Moje úvahy přerušil Velkej John:,,Jó, myslim, že si vzpomínám. Normálně takhle lidi nepráskám, ale že seš to ty. Znáš Allana Hopa?''
,,Myslim že ne.''
,,To je fuk. Tak tenhle týpek jí sem asi tak před dvěma tejdnama přived. Chtěla totiž tu bundu. Nevim proč. Nabíd sem jí i práci tanečnice chaha, ale odmítla. Při předávání bundy o tejden pozdějc bylo nposled co sem vo ní slyšel. Teda až doteď.''
,,Nemyslíš, že to na tebe přes tu bundu chtěli hodit? Že by si každej pomyslel, že dělá pro tebe?''
,,Jó, to máš pravdu.. řeks o ní někomu v Mafii?''
,,Ne, máš štěstí. Hele, eště než pudu.. jak se menovala?'' snažil jsem to říct co nejprofesionálnějc, ale stejně sem si všim toho jeho šibalskýho úšklebku.
,,Ten chlap jí říkal Jess.''
,,Hmm.. moc si mi pomoh. Někdy ti to vynahradim..''
,,Třeba..na výpalným?''
,,Třeba..''
,,To by bylo super Richie.''
,,To jo..'' řek sem a bouch za sebou dveřma. Od těchdle týpků je důležitý si vyžádat pořádnej respekt. Jinak by se vám chození nekrytý nemuselo vyplatit. V hlavě jsem měl teď jen jedinou věc. Jess. Jessie bylo hezčí.. pak jsem se zarazil. Uvědomil jsem si, že stojím před sídlem Mafie. Z rozčílení jsem si ani nevšim toho, kam sem šel. Vešel jsem dovnitř a zamířil rovnou do místnosti plný počítačů. Obsahovali databázi všech, kteří měli s Mafií cokoli společnýho. Ať už dluhy, zakázky k vraždám, no prostě všechno možný.. Kdyby se k těmdle záznamům dostala FBI.. proto to Mafie držela pěkně pod pokličkou. Sed sem si k jednomu a zkusil štěstí:
Jméno:Allan
Příjmení: Hope
Stav: ---
Pohlaví: Muž
Vztah k Mafii: ---
V tý bedně to nachvíli šrotilo, jako když nasypete šváby do pytle a pak do něj tlučete kladivem. Potom mi to ukázalo celkem dva Allany Hopy. Jeden, hodně bohatej chlápek Allan J. Hope, kterej se živil prací pro Mafii tři roky a slušně na tom trhnul..parchant. Ten druhej byl chudej maník, kterej potřeboval pučit na velkou sázku slušnej obnos. K jeho velký smůle prohrál a teď má na krku celkem slušnej průser.
Volba byla jasná. Bez váhání sem se zvednul a mířil k bydlišti Allana Hopa, chuďase z Oldtownu. Pokud se teda ten hnusnej barák dá pojmenovat bydlištěm. Možná hnojištěm nebo křeččí sračkou, ale bydlištěm? Jasně že sem ten barák znal. Už tam totiž proběhlo dost mejch kšeftů. Jedenácti-patrovej barák, kam si děvky vodí svoje nadržený klienty, a kde se slejzá kdejaká verbež. Verbež jako je Allan Hope.
Když jsem dorazil k baráku, otřáslo mnou celkem silný zhnusení. Z několika oken bylo slyšet, že se tam tvrdě vydělává. Bez zaváhání sem však vlez dovnitř vyraženejma dveřma. Vevnitř to bylo tak šestkrát horší než zvenku. Po stěnách tu lezla plíseň a byl tu všude zatuchlej bordel. Hlavně na podlaze, což mě poměrně dost naštvalo - měl sem nový stylový boty a nechtěl sem při první procházce vyšlápnout něco, co bych si sebou nosil už napořád..
Po rozskřípanejch skodech jsem se šinul do třetího patra, kde měl byt 8 okupovat právě Allan Hope. Jenom sem doufal, že záznamy Mafie nejsou moc zastaralý.
Otevřel jsem dveře s rukou připravenou chmátnout po bouchačce a rozstřílet Allana Hopa na cucky, v případě odporu. Pohled, který se mi naskytl, mě znova přesvědčil o informovanosti Mafie a její dokonalosti. Allan Hope seděl na rozpáraném gauči v bílém tílku a modrých džínách. Zíral do starejch novin. Smrdělo to tam jako kočičí chcanky..
Když mě zmerčil, šlo to hodně rychle. Zařval, co že sem lezu, a že tu nemám co dělat. Moje pěst ho však přesvědčila o opaku a umlčela jeho námitky. Svojí pěst mám rád. Hodně rychle se zkácel na zem pod náporem mejch dobře cvičenejch kloubů a začal plivat krev.
,,Hele ty ksichte,'' začal sem to zvostra.. tak to já dělávám.. ,,jestli se tu nechceš válet s rozbitou palicí a novou dírou na sraní, měl bys mi říct o tý holce, Jessie, cos přived do podniku Velkýho Johna.''
,,Cože? Co to tu kruci meleš? Já sem žádnou holku k Johnovi nepřived!''
,,On říká něco jinýho. A momentálně seš v situaci, kdy je John důveryhodnější osobou než si ty..''
,,Tak to pěkně kecá, já žádnou Jess nezn...'' tak to už bylo dost. Už sem měl pokrk těchdle špinavejch zmetků, který všechno zapřou, dokud jsou v plným zdraví. Stejně ho pozdějc budu muset seřezat a možná i sejmout. V půlce jeho věty jsem se na něj vrhnul a začal ho tlouct jako nějakou škodnou svini. Neříkám že jí nebyl. Spíš byl. Cejtil sem, jak mu občas někde naprasklo žebro, nebo nějaká menší kůstka. Každopádně sem do něj bušil jak smyslů zbavenej. Jako dyby mi uplně hráblo. Když jsem s nim skončil, byl už pěkně po mafiánsku ,,zpracovanej''. Z několika míst, hlavně z plešatý palice mu crčely proudy krve a začínaly mu naskakovat modřiny po celym těle a monokly pod vočima. Těžce sem oddychoval. On kňučel. Všichni kňučí. A pak mluví. Všichni sou to stejný šmejdi. A taky že mluvil.
,,Fajn.. '' začal pomalu, občas se dávil chrchlama krve ,,Jess...Jess byla moje kámoška. Potřebovala najít nějakej job tady ve městě, protože přijela z velký dálky a tady nikoho neznala. Přiběhla... za mnou a pt..ptala se, jesi v..vo něčem nevim. Bej..bejvala to hodná holka, ale já sem nevěděl o žádný práci, jenom o špinavejch kšeftech. Znáte t-to. Domluvil jsem jí jednu prácičku u B-billyho Joa. Znal sem ho z baru U Tonnyho, drsnej chlap, možná ho znáte. Drogovej dealer. Potřeboval zásoby a rozhod se udělat přepadovku proti jedný zásilce Mafie. Doporučil sem mu Jess, aby jim pomáhala, za slušnej obnos. To víte, chtěl sem to já, ale vona byla fakt v těžký situaci. Eště těžší než teď já. Je...Jess přijala, ale byla z toho od začátku pěkně podělaná, to vám teda povim. Poslední co vim je, že to měli udělat v tý zatáčce u přístavu. Měli přepadnout náklaďák s tim matrošem. Jess měla roli pozorovatelky a měla Billiyho partu informovat o počtu lidí, jak byli ozbrojený a kdy budou v zatáčce a až tam budou, tak dát signál. Jenomže jí tam někdo zmerčil, tak vzala roha. Pěkně jí to dostalo. Nebyla na podobný prácičky zvyklá. I když měla bundu Velkýho Johna, aby to vypadalo, že dělala pro něj, stejně nesplnila úkol a Billy Joe nedostal to co chtěl. A rozhodně potěšenej nebyl. Co vim tak Jess drží v tom starým skladu bouchaček v Poslední ulici. Našel jí, hajzl, a asi jí chce zabít..''
,,A proč si jí nechtěl pomoct?''
,,Pomoct? Ste šáhlej? To bych se radši nechal sežrat krokodýlama než abych šel proti Billy Joově partě!'' řval na mě mezi chuchvalci zasychající krve
Zatímco mluvil jsem prohledával kredenc. ,,BINGO'' uchecht jsem se. Láhev levný whisky. I když to byli splašky, tak jsem si nalil skleničku, hodil jí do sebe a zbytek lahve jsem zahodil. ,,Dík, žes byl tak ochotnej.'' uchechtnul sem se ,,a jesi nezaplatíš ty dluhy, co dlužíš Mafii tak se brzo zase setkáme. A tentokrát to už, chlapče, tak milý setkání nebude.''
Odešel jsem. Byl jsem rád že odtamtaď můžu vypadnout. Málem jsem vyklopil oběd.
Cestou do Poslední ulice sem přemejšlel. Proč jí do toho zaplet? Doufám, že nepřijdu pozdě. Moje úvahy přerušila baseballová pálka, která mě poslala na zem, jak ještě nikdo. No jasně. Oldtownský zlodějíčci mají zase dobrej den. Čtyřka blbečků se pokusí okrást Richarda Moorse. Cha, tak dobrej den mít zas nebudou. Rychle sem se oklepal a vydrápal na nohy. Partička čtyř skinheadů mě obklíčila. Jenom jeden měl pálku. Zbytek neozbrojen. Viděl jsem v tom svou šanci. Vrhnul jsem se po prvním a sebral mu vědomí rychlým úderem. Mám pocit, že jsem mu i vyrazil čelist, což mě potěšilo.. Zatímco sem byl v předklonu přiletěla další nečekaná rána pálkou, po který se už jen tak nezvednu. Ten parchant měl docela ránu.. zbylí tři chlapi do mě začali pořádně mlátit. Navíc eště začalo pršet. Dva mě drželi za ruce a třetí si mě vychutnával pěstma. Až se mnou skončil, pohodili mě do louže, která se hodně rychle začala plnit krví. Ty starej blbe řek sem si teď Jessii jen tak nezachráníš, seber se. Jestli tu teď chcípneš, pude pod kytky i vona.. ale tělo mě neposlouchalo. Zatímco mě partička prohledávala a vybírala mi kapsy, ležel jsem dál nehnutě na zemi a barvil chodník na červeno. Ten zmetek i uplně rozbil hubu, kousky rtů mi mrtvě vyseli z tlamy a možná mi vyrazil i jeden zub. Najednou se mi povedlo pohnout nohou. První úspěch. Chlapci už byli ke mně otočený zády a budili svýho kamarádíčka. Už sem pro ně nepředstavoval hrozbu. Jenom starej dědek, kterej už se nezvedne. Po ztichlý uličce byl slyšet tichý zvuk kovu, dřícího o beton. Zvednul jsem pálku a jal jsem se odpalu. Křupání pukajících hlav se mi líbilo. Nepřestal jsem do nich vztekle bušit až do chvíle, kdy z nich nezbylo něco připomínající míchaný vajíčka s kečupem. S odporem sem zahodil pálku, vzal si zpátky svojí bouchačku a prachy a klesl na kolena do louže. Chvíli jsem pozoroval, jak mi z pusy teče pramínek krve. Pak sem ho utřel, odfrk si a pomalu pokračoval v cestě.
Bylo hodně hnusně a já měl svý hustý mafiánský oblečení pěkně promáčený. Došel sem až do Poslední. Stoup sem si před sklad bouchaček, kde jí podle Allana měli držet. Poprvý za celej den sem pořádně zaváhal, jestli chci jít dovnitř.. nakonec jsem ale strčil do kovovejch dveří, který se se skřípáním otevřili a já stál v potemnělý místnosti, poházený papírama a všim možnym sajrajtem. Jess nikde. Zkoušel jsem prohledat temný kouty, ale nic jsem nenašel. Hledal jsem taky krev, která by byla jako vzkaz, že už je zbytečný hledat. Když už sem chtěl otočit a jít si znovu, tentokrát tvrději promluvit s Allanem, zaslech sem něco, z čeho se mi udělalo zle. Jessiin křik se roznes po celym skladu a bodl mě do uší jako rozžhavená dýka. Běžel sem za tím zvukem do středu skladiště, kde sem našel kovovej poklop. Jakto, že sis toho nevšim ty starej idiote? Kdyby nezakřičela, byla by mrtvá! rozhod sem se netrápit kecama vnitřního hlasu a chytil jsem kruh na otvírání poklopu. Šlo to ztuha, ale důležitý bylo, že se otevíral. Když sem ho otevřel seskočil sem dolů.
Pořádně to klaplo a ozvala se bolest v pravý noze. Vzpomínka na ty dvě gorily z Johnova podniku.. vytáh sem kvér a šel jsem zářivkama osvětlenou chotbou. Vypadalo to tady jako v márnici, a z toho mrtvolnýho puchu se mi zvedal kufr. Doufam, že nejdu pozdě. A potom mě napadlo: Proč to vlastně dělám? Proč zachraňuju někoho, koho vůbec neznám? Proč za toho člověka nasazuju život? Na okamžik jsem se zastavil a sledoval zeleno bílý stěny, sem tam potřeny šmouhou krve. Další zakřičení mě vytrhlo z přemejšlení a pokračoval jsem v cestě. Zastavil jsem se až v prostoru, kde dřív byli dveře, který někdo vylomil. Přede mnou se rýsoval pohled na připoutanou Jessie, jen ve spodním prádle. byla celá od krve. Kolem stály dvě gorily a jeden chlápek, kterýho bych tipoval na Billyho Joa.
Jenom tři. Snadný. Takže, dostanu se k nim zezadu a odstřelim je jako psy. Pak odvedu Jessie a...
Probudil jsem se svázanej provazama k židli. Nejspíš mě jedna z dalších Billových goril při cestě zpátky klepla něčím po hlavě. Každopádně tu už zase nebyla. Svlíkli mi kabát a klobouk. Do kapsy jsem si nedošáh, ale předpokládal jsem, že bouchačku mi vzali taky. Jessie byla vedle mě a byla ve špatnym stavu. Ty šmejdi jí dali pěkně zabrat.
Zmohl jsem se jenom na:,,Nazdar Jessie, jsem Richard a přišel jsem tě zachránit.'' Billy mě umlčel svojí špičkou boty, která se mi zavrtala do břicha.
,,Drž hubu! zařval ,,Co tu vlastně děláš, ty jeden podřadnej šmejde!!! Hraješ si na nájemnýho detektiva nebo co?''
Začal jsem ošmatávat zeď za sebou. Najednou jsem našel to, co jsem hledal. Byli tam totiž nakřáplý dlaždičky. Začal jsem si přeřezávat pouta. ,,Né pane. Říkají mi pošťák Robby, pane.'' ušklíbl jsem se ,,Vozím pizzu takovejm..'' přeřízl sem poslední vlákno z mých pout ,,TAKOVEJM SRÁČŮM JAKO SEŠ TY'' a s těmito slovy jsem se na něj vrhnul. Než se stačil vzpamatovat, tak už jsem držel jeho bouchačku, kterou měl zastrčenou ze předu v kalhotách, aby na ní lépe dosáhl. Jak jsem jí chytil, zmáčk sem spoušť a poslal jeho nádobíčko na okružní cestu na Mars. Potom sem kvér celej od krve vytáh z jeho kalhot a našil celej zásobník do dvou goril. Potom sem už jenom cvakal kohoutkem naprázdno. Když sem se uklidnil, zahodil sem pistoli a rozvázal sem Jessii. Byla dost v šoku a v dost bídnym stavu. Ale vzpamatovala se a oba sme kulhali po místnosti pokrytý vrstvou krve.
Když sme procházeli kolem Billy Joa, který se stále ještě držel v rozkroku, kroutil se a řval nějaký nadávky, Jessie se zastavila a nekompromisně mu zarazila podpatek hluboko do oka. Billy už ležel klidně. Už se nekroutil. Už mlčel.
Při cestě ven jsem sebral svůj kabát ze země a přehodil ho přes ní, abych jí neved městem jenom tak.
Vyšli sme ven a hodně pomalu jsme šli dál. Jess se o mě podpírala. Oba sme mlčeli a zadržovali bolest. Mě v jednu dobu chytila noha a bolestně sem se svalil na zem. Pochopila to. Mlčela a smutně a zničeně se na mě dívala. Byl sem její zachránce, její spása.
Až sem si odpočinul, dělal sem zase drsňáka a i přes šílenou bolest v noze jsme se dostali až ke mně domů.
Pomohl jsem jí se umejt a psychicky zotavit. Pak sem jí uložil do postele a vyprávěl celej ten posranej den od začátku, dokud neusla. Celou noc sem pak spal v křesle u postele. Další den už byla poměrně v pohodě.. Zranění se jí celkem vyléčili a místa, kde byla pořezaná nezanechaly skoro žádný jizvy. Jako památka na včerejšek jí zbyla jenom kupa modřin. Tak jako mně.
Byla opravdu úžasná. Její vlasy už zase byly blonďatý tak, jako v tom přístavu, ne ulepený od krve.
I přes to, že sem o dost starší spolu už měsíc žijeme a chodíme spolu. Je to hodná holka. A já jí mám rád..tu mladou krásnou holku z přístavu.. který sem zachránil život. Já, starej dědek... jo, občas je ten život fakt nářez..
KONEC
Pro upřesnění vaší představivosti:
Jessie - 22 let
Richard - 41 let
DOUFÁM, ŽE SE VÁM POVÍDKA LÍBILA
NEZAPOMEŇTE JI OKOMENTOVAT
ListeRo
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se Vám články?

Ano
Ne

Komentáře

1 fhisiesivhi fhisiesivhi | 30. července 2011 v 0:15 | Reagovat

Nejdřív si pořádně zjisti co to mafie je a pak něco piš.

2 kamarad do deste kamarad do deste | 1. srpna 2013 v 1:09 | Reagovat

Příteli s idiotským jménem, zřejmě jste nepochopil, že se zde jedná o organizaci MAFIE ne o mafii jakožto.. takříkajíc spolčení

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama